Dokonalejší modely

Naštěstí pak začala firma OEZ Letohrad. Teď si nejsem úplně jistý, jak byly vydávány modely po sobě, ale já jsem si pořídil MIG-21 a SU-25 (SU-7 jsem tenkrát nějak propásl a mám dojem, že bylo první). Krásné věci. Myslím, že v době uvedení těchto modelů na trh, to byla absolutní bomba. Byly to čtvrtky a skutečně nádherné.

První jsem si koupil MIG-21. Na postupy lepení, fígle a takové věci už si moc nepamatuji a není to ani důležité, protože dnes je  na netu tolik návodů, že si každý může vybrat podle libosti. Jen vím, že jsem ho nastříkal stříbrným sprejem a vypadal suprovně.

Pak jsem pořídil Su-25 a současně ruskou stříkací pistoli Aerograf, kterou mě strýček přivezl přímo ze Sojůzu (pro mladší ročníky tehdejší Svaz Sovětských Socialistických Republik). Tak to bylo něco!

To co teď popíši mě asi hned tak někdo neuvěří, ale matné barvy jsem si vyráběl sám. Jak už jsem psal, peněz nebylo nazbyt, ale doma byla hromada časem nashromážděných syntetických barev a od kamaráda jsem dostal návod. Najít barvy co možná nejstarší, nejlépe když už měly nahoře velký „škraloup“. Ten odříznout a seshora sebrat všechno průsvitné. Na to jsem použil balónek se skleněnou pipetou kterou se měřila hustota elektrolytu v akumulátorech aut – tatík byl automechanik, takže jich bylo doma několik. Zbyl tedy skoro čistý pigment, který stačilo vždy v potřebném množství smíchat s trochou matného syntetického laku a náležitě naředit - ano skutečně klasickou syntetikou, protože když se stříkací pistolí dalo víc tenkých vrstev, tak ty spodní už to ředidlo „nepustily dolů“ a neleptaly.

Dnes už se tomu asi každý zasměje, ale pro mě to byla tenkrát jediná schůdná cesta, jak se dostat k dobré barvě za malý peníz – hospodyňky to znají pod názvem „co dům dal“.  Na druhou stranu je ale nutno uznat, že výsledek byl skvělý a myslím, že i v dnešní době moderních stříkacích pistolí a barev bych se nemusel za výsledek rozhodně stydět. Ale zpět k modelům.

Znovu jsem pořídil čtvrtku MIG-21, ale udělal jsem malou konverzi. Sací hrdlo „jednadvacítky“ jsem předělal na klasický kužel, na horní část trupu vyrobil sací hrdla motoru a předělal ocasní plochy. Myslím, že se mě to tehdy podařilo, ale sháněl jsem zrovna nová těsnění do stříkací pistole a musel natírat štětcem, takže výsledek nebyl nic moc, ale model jako takový se určitě podařil.

No a pak jsem si pořídil ještě jednu čtvrtku SU-25 a tam jsem si zase popustil uzdu fantazii, tentokrát ohledně zbraní. Na letadle jsem změnil pouze směrová kormidla – nechal jsem se inspirovat americkou A-10, ale co se týče podvěšené výzbroje jsem tam naplácal to, co jsem našel. Něco dotvořil a bylo to. V Aerografu už jsem měl nová těsnění, takže jsem ji stříknul a ještě dnes se mě synek ptá, jak jsem to dokázal. Tenkrát a s těmi prostředky…

Potom jsem udělal ještě tři, podle mého mínění dost slušné dvaatřicetiny od Rewellu – FW190, Hurry a F40. Na nějakou soutěž asi málo, ale tenkrát mě je záviděli všichni kámoši a dodnes jsem na ně pyšný, i když už se taky nějaký ten šrám najde