MINIPLANE

Tento model jsem vyrobil, když starší synek trošku odrostl a chtěl nějaký „velký éro" do pokoje. V modelářství jsem prošel plánky které měli k prodeji a tento mě padl hned do oka.

A tady bych chtěl upozornit všechny začínající modeláře: Když začínáte, pořiďte si vždy ověřený plánek, nebo nákres. Ať už je to model pro vystavení nebo létání (tam hlavně), nechtějte hned napoprvé dělat experimenty a stavět podle svého. U aut nebo bojové techniky pohybující se po zemi může nastat třeba jen problém se stavbou, ale u letadel je to otázka několika vteřin letu a model může být „totálně na hadry“. Určitě se vyplatí navštívit nějaké modelářství a zakoupit osvědčený plánek, nebo si něco najít na internetu – ať už volně šířené, nebo za nějaký peníz, ale vzhledem k výsledku se to určitě vyplatí. Bohužel s tím mám vlastní špatnou zkušenost.

A ještě jedno upozornění dopředu – takhle stavět nepůjde někde v obýváku v paneláku, protože při broušení polystyrenu i tmele vzniká značné množství droboučkého prachu, který se dostane úplně všude. Pokud nemáte vhodné prostory, vrhněte se raději na kity nebo papírové modely.

Ale zpět k Miniplane – tento model jsem dělal s radostí a pro radost. Křídla jsou vyříznuta odporovou pilou z obyčejného zateplovacího polystyrenu, jednoduchý obdélníkový tvar, po celé délce stejný profil, bez vzepětí. Z krabice od bot (pro jeden model to stačí) jsem vyříznul dvě a dvě šablony (horní a spodní křídlo) – u každé šablony si označte čárkou vrchol náběhové hrany a odporovou pilou vypálil čtyři kusy křídel. Každé křídlo ze dvou polovin, jednak proto, že mám odporovou pilu na řez „jen“ 550 mm, ale řezat křídlo vcelku by asi nebylo dobré – rozhodně by na to byli potřeba dva – a já jsem byl sám a taky dělat odporovou pilu v takové délce by asi taky nebylo to pravé.

Jak řezat křídla. Návodů je na netu hodně a určitě mnohem propracovanějších, tady bych chtěl uvést nejjednodušší, který si neklade velké nároky na přesnost.

I když řežete křídlo obdélníkového půdorysu, ale řežete jej sami, je těžké dodržet bod, ve kterém začnete a ve kterém skončíte. Je možno to vyřešit následovně – předpokládám ale, že má křídlo rovnou spodní plochu. Na desku polystyrenu si nakreslíte půdorys křídla. Potřebujete jednu stranu (pro náběhovou část křídla) rovnou. Seříznete boky s malým přídavkem na další opracování. Desku polystyrenu položíte na rovnou podložku a špendlíky (nejlepší jsou tenoučké, ostré ale velice pevné pro entomology) z boků připevníte šablony (není důležité, jak daleko od čela, ale aby u obdélníkového křídla byla tato vzdálenost u obou šablon stejná, u jiného křídla dle plánku, dole přirazit na podložku). Pak si vyříznete z tvrdého papíru (jako šablony) dva obdélníčky, které přišpendlíte shora vodorovně se spodní hranou křídla, do úrovně značky na náběžné hraně – jde o to, že když křídlo řežete sami, je poměrně těžké udržet rychlost řezu na obou stranách křídla a lehce může dojít k „podříznutí“ a náběžná hrana by měla v půdoryse tvar „U“. Tyto obdélníčky slouží jako zarážka, která vás nepustí dál. Teď můžete vyříznout spodní část náběžné hrany křídla. Nejlepší je mít křídlo kolmo k sobě a tahem na pilu k sobě řezat. Obdélníčky zabrání již uvedenému podřezání. Totéž udělat s horní stranou náběhové hrany křídla, začínám řezat zhruba od vrcholu profilu. U odtokové hrany není kam uchytit spodní obdélníčky, proto je potřeba křídlo podložit stejně vysokými podložkami (ideální jsou odřezky lamino desek) – o tyto se pila při výběhu řezu opře. Ostrou hranu odtokové hrany je pak třeba podle pravítka odžíznout na tloušťku cca 1 až 2 mm, nedoříznuté hranky na vrcholu profilu a na náběžné hraně obrousit.

Křídla vyříznuté, lehce obrousit a zaříznout boky. Zkoušel jsem to zalamovacím nožem, ale není to to pravé, nejde udržet kolmost řezu. Je lepší křídlo podložit na spodní rovné ploše tak, aby bylo v rovině, mírně zatížit a seříznout odporovou pilou. Tady je potřeba mít dva špalíky – z jakéhokoliv materiálu, který se nepálí – kuprexit, železo... Jde o to, aby byla jedna hrana rovná a na ni dvě kolmé roviny. Když máte křídlo ustavené na trochu rovné podložce (kus lamino desky) stačí si nakreslit čáru řezu tužkou nebo lépe tenkou lihovou fixou, přiložit nezapnutou odporovou pilu a podle drátu ustavit špalíky – nejsou-li dostatečně těžké, je nutno je zatížit, aby při řezání neuhnuly. Pak jen nažhavit pilu a podle špalíků uříznout. Ze začátku to chce asi vyzkoušet na zbytku polystyrenu, hlavně s ohledem na teplotu drátu a tlak na pilu. Je – li křídlo uprostřed rovné (při pohledu zepředu) podloží se na obou koncích stejnými podložkami, je – li do „V“ je nutno konce podložit vyššími podložkami, dle vzepětí.

Obroušení křídla – i když je dokonale vyříznuto je nutno jej alespoň lehce přebrousit, neboť při řezání odporovou pilou na povrchu vzniká velice tvrdá vrstva, na kterou špatně chytá lepidlo.

Trup vyřezat v podstatě stejně – dle výkresu zhotovit příčné šablony, dopředu si zhotovit špalíky polystyrénu o tloušťce stejné jako je rozteč šablon (nebývá stejná, záleží to na složitosti tvaru trupu), vyřezat, slepit, obrousit, popř vybrousit např. přední část trupu.

Polepení křídla i trupu papírovou lepicí páskou je další akcí. Jestliže děláte model jen na ozdobu a nebude létat, nemusíte se bát hmotnosti a potáhnout dvěmi vrstvami pásky, máte tak jistotu, že budou pokryty všechny části polystyrénu a na povrchovou úpravu můžete směle použít jakokoliv barvu ve spreji. Pásku si naměříte, protáhnete nádobkou s disperzním lepidlem (Duvilax) naředěným hodně vodou, a necháte na nějaké podložce položené nelepivou stranou dolů až se po zkroucení narovná. I tady se osvědčil odřezek lamina. Mezitím je dobré i trup potřít tímto naředěným lepidlem. A pásku přilepit. Na namáčení pásky se vyborně osvědčil obal od 10 ks CD (tzv. Cake box). Otočím ho vzhůru nohama a v průhledné nádobce rozmíchám lepidlo. Do černé části uprostřed vyříznu otvor, kam po práci zastrčím štětec č. 10 a cake box zavřu. Lepidlo tak nevysychá a nemusím neustále vymývat štětec. Také namáčení pásky je jednoduché – stačí ji štětcem přimáčknout do nádobky a protáhnout. U potahování křídel je potřeba dáz pozor na pokroucení – postupně potáhnout část spodní strany, nechat vyschnout a tak střídat obě strany, vždy s nějakým zatížením, protože páska s lepidlem má při vysychání tendenci se mírně stahovat.

Tmelení je další krok. U modelů, které nebudou létat je možno použít obyčejný akrylový tmel. Není nejlehčí, ale poměrně rychle schne a výborně se brousí. Kdo má možnost, může použít tmel používaný v autokarosárnách. Tam vám taky mohou poradit jak s povrchovou úpravou. Nebojte se zeptat, nikdy nevíte, kdo se modelařením zabývá a je ochoten a schopen vám poradit nebo pomoct.

Barevná úprava. Jak už jsem uvedl, když dokonale zakryjete polystyrén, aby jej nerozleptala barva, můžete použít jakoukoliv barvu ve spreji.

Umístění modelu. Budete – li model věšet na strop, nepodceňujte jeho hmotnost. Nám se to stalo a hned první noc byl na zemi. Opravy pak zabraly skoro víc práce než samotná stavba.