Stránky o modelářství a kutilství


Samostatné začátky

Ty přišly, když jsem začal jezdit do Brna do učení. Tatík měl práce až nad hlavu, internet neexistoval, knížku jsem měl jedinou (Už to jezdí, létá pluje), peněz nic moc a zkušenosti nulové. Tak jsem začal s modely od Kovozávodů Prostějov. Tehdy to byly sehnatelné a finančně relativně dostupné modely. To „finančně relativně dostupné“ píši úmyslně, neboť tenkrát byly absolutně jiné cenové relace a to, co je dnes drahé, bylo mnohdy velice levné a naopak.

Ale zpět k modelům. Ty jsem chodil kupovat do modelářství na ulici Kozí nad Náměstím svobody v Brně. Tehdy to byla jedna ze tří modelářských prodejen v Brně a ještě k tomu v centru města, takže lehce dostupná. Tam jsem taky koupil svůj první model od Rewellu – dvaasedmdesátinu Liberatora. Napoprvé jsem ho slepil perfektně, ale ještě jsem ho nebarvil. Jednak proto, že výlisky byly v pískové, kamuflážní barvě, ale hlavně proto, že na barvy nebyly peníze. Tady ale musím podotknout, že to byla velice náhodná koupě, protože jsem se do prodejny dostal zrovna v den, kdy stavebnice dostali. Druhý den už byly regály prázdné. A další poznámka je to, že jsem na to obětoval kapesné za tři týdny. Ne, že bych byl o hladu, to ne, ale nějaké kino rozhodně nehrozilo.

Tak pokračoval Lancaster (byl černý, takže opět bez barev, jen s obtisky) a ve stejném stylu Marauder ve stříbrné barvě. Když to tak vyjmenovávám, tak musím poznamenat, že jsem do tohoto modelářství chodil "očumovat" skoro každý den (a nebyl jsem sám).

Asi jediný model od Rewellu, který mě tehdy unikl byl P-38 Lightning ve dvaatřicetině, a to mě hodně mrzelo. Od chlapíka, který byl v prodejně snad každý den, jsme s kamarády věděli, že ten určitý týden to jistě přijde na pult. Jenže tenkrát to byly docela slušné peníze a tatík mě řekl, že to sebou nosit nebudu. Takže když modely přišly, tak jsem u sebe neměl peníze. Ještě večer jsem se vrátil s penězi těsně před zavírací dobou, ale stavebnice už byly vyprodány. Ještě teď, když na to pomyslím je mě skoro do breku. Dnes není problém zajít do obchodu a koupit si cokoliv, ale tehdy mě bylo „náct“, holky mě ještě moc nebraly a toto mě dost uzemnilo.